Zen a umění údržby motocyklu

Každá přečtená kniha vám něco dá do života, některá víc některá méně. Ovšem Zen a umění údržby motocyklu je přímo průvodce životem. Nedošlo mi to hned, ale od první stránky jsem tušil, že čtu něco výjimečného. V knize se od samého začátku perfektně střídá náhled Faidra, vypravěče a reality. Krásně se tedy střídá mnohdy až tajemná minulost, filosofické úvahy a jakési netradiční cestovní záznamy. Postupem času člověku stále jasněji dochází, že všechny tři roviny jednoznačně zapadají dohromady a jedna nemůže existovat bez druhé. Kdyby v knize jedna z rovin chyběla, tak by vlastně vůbec nedávala smysl. Pirsig vám jako bonus naprosto vnutí zájem o filosofii. Už jsem četl několik knih, které se potácí okolo filosofických myšlenek, především Saula Bellowa, ovšem jen Pirsig ve mě vzbudil opravdový zájem. Jde asi o to, že ten zájem vzbudit chtěl. Dá se říci, že Bellow se jen opájí svojí inteligencí a dál se o filosofii odmítá bavit, ale Pirsig ji ve vás probouzí a rád se s vámi dělí o své poznatky, které vám parádně vysvětlí. Pokud něčemu nerozumíte, tak vám vše rád zopakuje a dokonce vás i popostrčí. Abych se vrátil k myšlence, že Zen a umění údržby motocyklu je průvodce životem, tak je třeba zmínit, že postupem času pochopíte, že celá kniha není jen o abstraktní filosofii a praktickém chodu motocyklu. Stačí jen, když pokaždé v textu zmíněné slovo „motocykl“ nahradíte jinými slovy, třeba „vztah“ nebo „život“. Vše najednou začne dávat hlubší smysl. Už jen tím je kniha geniální a panu Pirsigovi moc děkuji. Knihu jsem přečetl sice pozdě, ale přece. Ode dneška půjde vše snáz, jelikož se budu snažit mít vždy dokonale seřízený a vyladěný „motocykl“.

Intelektuální zenová road movie, příběh otce a syna. Není to vůbec o údržbě motocyklu a kapajícím kohoutku, ale o životě. I když pasáže věnující se klasické filozofii mohl zredukovat.