Posedlost

Původně efektivní, přesvěčivé a odůvodněné střídání stylu (současnost vs. minulost v dopisech) se mění na křečovitou snahu postihnout každý detail, což ústí ve věci, které z knížky dost očividně čouhají (skutečné retrospektivy, které nejsou ani nijak uvedeny, ani zapojeny, a jejichž přítomnost odůvodňuje jen přání mít v příběhu nějakou skutečnou milostnou interakci). Paralelnost a symboličnost obou dějových linií je příliš očividná. Zajímavá témata, jako třeba role feminismu, náboženství nebo posedlosti zesnulými jsou jen povrchně nakousnuta. Ze subjektivního soudku, poezie ani jednoho z protagonistů mě nijak zvlášť nenadchla, veškerou zajímavost knihy vidím jen v experimentálním střídání časových rovin (které, jak stojí výše, často ani nepovažuju za funkční) - obsahově, ani myšlenkově to moc bohaté, ani nové není - a navíc ten nevyjasněný postoj k feminismu (kvůli čemuž mi většina postav byla vrcholně nesympatická). Prostě mám celkový dojem, že tahle knížka je až příliš poplatná své době a jako taková taky rychle zestárne.