Z příčin nikoli přirozených

Detektivky nejsou můj oblíbený žánr, a to jednak proto že neoplývám analytickým talentem dostatečně na to, abych mohla sama konstruovat zápletku, a druhak proto, že drtivá většina detektivek, na které jsem prozatím narazila, trpí těmi stejnými neduhy: známou a neobměňovanou dějovou konstrukcí a nezajímavými postavami. „Příčiny“ naproti tomu působí velice svěže, protože se i kvůli zasazení mezi „mistry fikce“ snaží o co nejreálnější průběh (komentáře postav, jak je snadné vyšetřování v detektivkách oproti zdejší situaci, přidávají hodně plusových bodů), postavy jsou výborně vykreslené (na čemž se podílí i to, že víc času autorka věnuje jejich vztahům a osobním problémům než jejich možnému podílu na vraždě) a ačkoli závěrečná vysvětlovací pasáž vrací knížku zpátky do tradičnějších vod, pořád svítí „Příčiny“ v klasickém detektivkovém balastu hodně daleko.