Ach jo

K Fulgumovi mě nikdy nic netáhlo. Tuto útlou knihu jsem vyhrál v jedné literární soutěži a tak jsem mu dal čirou náhodou šanci. A asi to tak mělo být. Skoro po celou dobu četby jsem se bavil a musím uznat, že Robert Fulghum má něco do sebe.
Spíše než spisovatel mi přijde, že Fulghum je esejista. Kniha Ach jo tak obsahuje velké množství originálních, uvolněných a navýsost vtipných esejů. Jde o takové střípky ze života každého z nás. Některá témata jsou tak fádní, že člověk až přemýšlí o tom, co je na tom tak světoborného. Vždyť o tom může psát každý! Ale každý o tom ani zdaleka nepíše a jen málokdo na to má. Jde sice jen o směsici krátkých úvah nebo zážitků ze života, ovšem každá stať je napsaná opravdu bravurně. Robert se nepouští do žádných velkých akcí a nepředvádí se, jak náramně umí psát, ale lehkostí a jednoduchostí se blíží ke genialitě.
Mrzí mě, že postupem času příběhy ztratily na atraktivitě a kniha ke konci jaksi slábne, i když poslední kapitola je zase skvělá. Nejvíc mě tak bavilo číst o nočním vyjídání ledničky, o nejlepší doutníku jaký autor nikdy neměl, o rozdílu mezi americkou a evropskou Popelkou a vlastně i o škytavce, a všech těch pohřbech a svatbách.
Musím vyzdvihnout, že Robert Fulghum je pozitivní a optimistický, přemýšlivý a inteligentní. Při čtení tak čtenář ihned nalezne ztracenou dobrou náladu. Kniha se nemusí číst od začátku do konce, ale klidně na přeskáčku nebo odzadu dopředu. Jak je libo. Už teď mám v knize své oblíbené příběhy a tak se k nim mohu vracet a jen tak namátkou si vybírat. Žádný čas to nezabere, vždyť jedna stať je přečtená za pět minut.
Robert Fulghum je pro mě milé překvapení a jistě si časem od něj zase něco přečtu. Tentokrát již cíleně.