V životě jsem nečetla nic krvavějšího a přesto se mi to četlo dobře.

Zpráva od nebožtíka se mi líbila víc. Všude červená je hodně zajímavá tím, jak je vrah nešikovný, ale konečné rozuzlení mě nějak nepřekvapilo, hlavně proto, že mi přišlo přitažené za vlasy proč to pachatel všechno dělal.

Místy to byla červená knihovna, místy cestopis, dočetla jsem to jen kvůli napínavým scénám.

Obálka a název moc důvěry nevzbuzují, ale hlavní myšlenka knihy by se měla vyučovat ve školách při rodinné výchově pro dívky. I v lásce zůstat sama sebou, vědomá si vlastní ceny, pěstovat své zájmy a nepodřizovat vše milovanému muži, jak to ženy rády dělají.

Vtipné, trochu to připomíná Adriana Molea. Mladý autor se jeví jako velký příslib do budoucna.

Souhlasím s předchozími komentáři, pro českého čtenáře jde opravdu o hodně nezvyklé čtení a skoro bych snad knihu také odložila, ale avizované poselství na konci jsem nechtěla propásnout.

Po letech jsem se vrátila k tomuto autorovi, jehož knihy jsem četla hlavně jako studentka. A musím říct, že pro mě neztratil nic ze svého kouzla, jeho příběhy a způsob psaní jsou opravdu působivé.

Kniha byla také zfilmována a to dokonce 2x ( v roce 1925 a 1935), film i kniha příjemně pobaví.

Pro mě jedna z nezapomenutelných knih mého dětství.

Kniha je velmi čtivá a napínavá.