Tak tohle se mi opravdu nelíbilo. Zajímalo mě ale, jestli to skončí tak blbě, jak to začalo, takže jsem se prokousal až do konce. Nestálo to za to. Velmi slabé.

Jedna povídka je delší než druhá :-) a v podstatě jsou všechny o tom samém - o hledání kamene mudrců, nesmrtelnosti a pramene věčného poznání. Po přečtení se u mě dostavila katarze, jednak z toho, že už mám náročnou četbu za sebou :-), ale i z poselství samotného obsahu. Pokud se totiž Meyrinkovy texty čtou mezi řádky, otevřený člověk může snadno dosáhnout určitého stupně osvícení.

Dost keců, stálo to prostě za to.

Z jedenácti povídek je třetina celkem nudných, třetina dobrých a zbytek je špička. Jiná kultura je opravdu znát i ve způsobu psaní a konstrukci zápletky (která často jaksi chybí, což je u detektivní povídky vcelku nezvyklé...), dialogy jsou místy až nereálně křečovité (to ovšem mohl být záměr) a některé povídky jsou spíš vyprávěním nebo záznamem událostí, ale celkově hodnotím velmi, velmi kladně.

A musím říct, že u první povídky jsem se i zasmál. Úplně na konci. Moc by mě zajímalo, jestli se někdo zachoval stejně :-)

Moje oblíbená.

Ačkoliv komplikovanější, přijde mi tenhle druhý díl záživnější a zároveň stravitelnější, než první. Na všechny další se tedy opravdu těším, doufám totiž, že vzestupná tendence bude ještě pokračovat, i když už skoro není kam :-)

Další z Páralových společenských studií - kdo zná jednu jeho knihu, tak ví, co může čekat od každé další. Tahle konkrétní alegorie sice nevybočuje z vyjetých kolejí, ale moc se mi líbila, hlavně kvůli znatelnému sci-fi motivu. Párala celkově prostě žeru a pokud ho má někdo rád, asi se mu od něj bude líbit všechno.