Taky jsem se neudržela a když jsem ji objevila v antikvariátu, krásnou, novou, nepoškozenou a doslova za pár korun, musela jsem si ji koupit. A ještě ten večer přečíst. Je tak dětsky milá... Mimochodem, doporučuji životopis Astrid Lindgrenové od M. Strömstedtové, autorčiny přítelkyně. Moc zajímavé počtení...

Moje první knížka "pro dospělé" - naprosto mě dostala a i díky ní jsem asi pochopila, že literatura nebudou jen dívčí románky, ale že by stálo zajít i do dospěláckého oddělení v knihovně ;-)

Tak mě dostala na kolena, moc zajímavé a poutavě napsané. V podobném duchu se nese kniha Theova cesta od C. Clement, to je zase takový průvodce po náboženstvích v románové formě. Taky mohu vřele doporučit.

Náhodou myslím, že byla docela prima. Až na ty otřesné ilustrace a některé podivné články (např. rozhovor se skupinou Eintopf, to si pamatuju dodnes :-)

Brr, já jsem z nich měla dost děsivé sny. Když hrabě, kníže nebo kdo to byl dokáže useknout princezně prst, protože jí nemohl sundat prsten, to už mi nepřijde moc pohádkové a výchovné...

Kája byl můj malý velký dětský vzor. Poprvé jsem ho četla s horečkou, tajně s dekou až po uši, když jsem byla nemocná a hlídala mě babička. A od té doby ještě mockrát... Skoro mám až chuť jít vytáhnout první díl a začít zase nanovo

Tak já jsem asi ve svých deseti letech dostala vydání nové, s naprosto otřesnými ilustracemi, ale stejně mi to nezkazily, Luisu a Lotku jsem milovala. Dokonce jsem byla skálopevně rozhodnutá, že až budu velká holka, prostě budu mít dvojčata holčičky a budou se jmenovat Luisa a Lotka ;-)

Je to možné, že jsem tuhle knížku četla poprvé až ve svých dvaadvaceti letech? Je dokonalá, perfektní, veselá... :-)
Doporučuji k předčítání nahlas, je pak podle mého názoru ještě daleko vtipnější ;-)

Otřesná učebnice. Ségra si název přelepila a měla tam Německy s pláčem. Učitelku to dohánělo k šílenství :-)

Přidávám se :-)