Ale jo, docela se mi to líbilo. Hlavně pro to, že je to psáno takovou neotřelou formou, srozumitelnou každému. Oproti Ivanovovu Atentátu na R.H., kde autor popisuje každou maličkost předcházející atentátu i jeho podrobný průběh, Binet si více všímá dějinných událostí které atentátu předcházely a samotný akt a jeho následky nechává na několik posledních stran.

Opravdu krásný román, čte se to jedním dechem. Musel to být tenkrát při osídlování západu hodně těžký život

Velmi příjemná oddechová četba s trošku nedotaženým koncem. Mayle mi opět dokázal, že umí psát čtivé a zábavné knížky. Nenudil jsem se ani chvíli.

Zřejmě nejméně zajímavý díl, jako by autorovi došla inspirace.

Moje velké očekávání že si o tomto fenoménu přečtu něco nového se nenaplnilo. Ono taky o čem psát, když jsou všechny informace a dokumenty z té doby stále ještě přísně tajné, popř. zničené. Svědectví očitých svědků jsou zajímavá, snad se svět jednou dozví pravdu.

Asi třikrát jsem to začal číst a třikrát přestal. Nakonec jsem knihu přečetl, nejlepší Koontz to ale pro mě není. Spíš slabší průměr.

185 stránek o Praze. Od založení po 20 století. Od Pražského hradu po pražské hřbitovy, od králů a císařů po pražské katy. Židovské město, gotika, renesance, baroko. Slavní pražští umělci, malíři, spisovatelé. Proslulé restaurace i kavárny. Čtivě a s humorem.

Moc zajímavá knížka. Škoda, že jsem neviděl ty televizní reportáže. Každopádně do jihlavského podzemí se v nejbližší době podívám.

Přesně, výňatky z této knihy bych dal do učebnic. Dnešní mládeži už slova jako vlastenectví vůbec nic neříkají a to je hodně špatně. Je neuvěřitelné co ti lidé museli vydržet a jak statečně šli na smrt. Na to se nesmí zapomenout, je třeba to stále připomínat.

Je to spíše kniha fotografií doplněná vzpomínáním Svatopluka Beneše. Opravdu s chutí jsem si četl jeho laskavé komentáře k fotkám na nichž je s našimi největšími hereckými postavami před a poválečného filmu a divadla.