King už napsal lepší věci.

Dobré téma, ale už hůře zpracované. Sirény z Titanu mě kdysi nadchly víc. Souhlasím i s GeXeS.

Občas neuškodí přečíst si něco z dětství :)

Autorčino vyprávění z dětství, kdy jako malá holčička utíkali s matkou a ostatními sestrami během druhé světové války před Japonci na lodi po veliké Řece do hornatého vnitrozemí. Kniha se skládá z drobných příhod a zároveň přibližuje povahu a myšlení Číňanů. Místy se nám zdají nečekaně blízcí, někdy překvapí odlišnými zvyky a chováním. Z celého vyprávění zároveň vyzařuje láska k rodné zemi. Na knize mne příjemně zaujalo časté používání metafor.

Dvě povídky z indické džungle. V první povídce se objevuje Mauglí už jako dospělý obyvatel džungle a svými znalostmi prostředí a řeči zvířat napomáhá místnímu správci lesa. Druhá povídka vypráví bizarní příběh o kráteru v džungli na okraji řeky, kde nedobrovolně pobývají "živí mrtví", neboť z této pasti není úniku.

Dlouho jsem se odhodlával vrátit se občas k autorům, které jsem doslova hltal v mládí, ale už asi nelze vstoupit do téže řeky. Koneckonců tato literatura není určená pro čtenáře nad 50 let :-) Příběh je pro mne značně naivní, plný šťastných náhod ale také se spoustou překonaných poznatků z různých oborů lidského poznání, které autor do knihy často začleňuje. Nicméně tento pokus mě prozatím neodradil a určitě se ještě k podobnému čtení po nějaké pauze vrátím. Zajímá mě spíš otázka, zda je tato literatura ještě dost atraktivní pro dnešní mládež. Obávám se, že už ne tolik, jako byla pro naší generaci. A to je škoda přes všechny mé výhrady coby více než padesátiletého kmeta.