Komunisti se nikdy nepoučili, z toho co způsobili svým protivníkům. Jsou naprosto nepoučitelní.

Komunistický tisk se neustále vymezoval vůči ostatním stranám. Neustále tvrdil, že za horníky a dělníky bojuje jen KSČ. Jejich touha po moci dosáhla uspokojení po vítězství SSSR ve druhé světové válce. Po únorovém převratu v roce 1948 následovala vláda lidu. Samotné vypořádávání se s ostatními konkurenčními stranami bylo zarážející. To co se dělo, nás přesvědčilo o zrůdnosti tohoto systému, přičemž si nezadali socialističtí soudruzi s jinými totalitními systémy.

Tento příběh jsem slyšel i v rádiu. Jsem rád, že jsem si ho mohl i přečíst.

Pro laika to byla dobrá kniha. Po jejím přečtení, bych měl strach, projít se někam do přírody.

Zmíněný komunistický historik byl naštěstí jenom jeden. Asi mi to neopraví. Co se dá dělat.

Tato kniha jako volné pokračování navazuje na předešlé díly, ale myslím si, že už to není ono.

Já jsem tuto novelu četl pod názvem Svatá noc. Navíc se v ní autor zabývá atmosférou Štědrého dne v jedné zemědělské vesnici na Moravě. Zima, kdy byly všude kolem vrstvy sněhu, je dnes spíše výjimkou.

Komerční televize nesleduji. Kniha však byla dobrá. I když to není žádné umělecké dílo.

První dvě části knihy byly vcelku v pořádku, jen mi tam mezi těmi vizionáři neseděla třetí a poslední část o dvou anarchistech odsouzených z kriminálního činu. Místy jsem měl dojem, že čtu thriler Johna Grishama, který ve svých některých románech ukazuje chyby, které je možno při soudních procesech způsobit. Musíme si také přiznat, že od těchto událostí uplynulo už téměř celé století. Zkrátka je jiná doba.

Může mi někdo říct, proč lidé utíkali na Západ, když jsme se tu měli tak dobře, jak tvrdili a dodnes tvrdí komunisti.