Já to dočetl silou vůle. Chvílemi jsem se nudil, chvílemi kroutil hlavou. Myšlenka dobrá, ale nesedělo mi to předlouhé sešněrování ve svěrací kazajce až kosti praskaly a taky to nekonečné vyťukávání na zeď. A blimba má pravdu - ten svalnatý hrdina ve snech mě taky štval. Je to sci-fi? Nebo pohádka? London napsal lepší knihy.

Moc dojemný příběh sirotka Moma a jeho hlídačky Růženky. Příběh z podsvětí a bídy vypráví malý chlapec Momo - vypráví dospělácky, ale vidí to dětskýma očima - a z toho vzniká fajn humor. Nevěděl jsem, jestli se mám dřív smát, nebo brečet.

Velmi zábavná a milá kniha, která nikoho nezklame.

Po Saturninovi jsem sáhl až po jeho slavné výhře v soutěži "Kniha mého srdce". No tak jsem ji teda přečetl, ale nenadchla mě. Začátek a konec nudný, snad jen prostředek, když jsou odříznuti od světa, byl docela vtipný. Například úplně neznámá kniha "Chytání naděje" od Vlastimila Broučka mě pobavila daleko víc.

Tak tuhle skvělou knihu přečetlo tady jen 10 čtenářů a Šifru mistra Leonarda asi 185? Je to zvláštní.