Dokonalost, asi nejnostalgičtější a nejjemnější kniha, která se mi kdy dostala do rukou - a pozor, tady mluvíme o Irvingovi, mistrovi grotesky a bizarnosti - tady si ji překvapivě téměř odpustil - říkám téměř, protože ani v Pravidlech se pan Irving neubránil pár nechutnostem, tak jak to má ve zvyku (poník na fotografii, naturalistické a někdy cynické popisy potratů...) No, každý by měl soudit sám, nicméně je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek.

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec - úžasný námět, mistrovské zpracování (i když, přiznávám, polovině Styronových výlevů ohledně teorie literatury a newyorských přízvuků jsem nerozuměla) a dokonalý konec. Kniha je zajímavá tím, že podává svědectví o válce nikoliv z pohledu vojáka na frontě, jak jsem tomu zvyklí, ale věrohodně poukazuje na to, jak válka poznamenala také civilisty. A i když se v ní neodehrávají žádné líté boje, žádná krev ani zbraně, je poměrně šokující, když si uvědomíme, že z příběhu Sophie mrazí víc než z popisů fyzického průběhu války. A že Sophie nebyla jediná...

docela pěkná knížka, pokud je vám ale víc jak 15, asi to nebude to pravé pro vás... Já jí přečetla jako malá holčička a líbila se mi, dnes už bych to ale asi nezkousla :)

Přestože jsem tuto knihu četla asi ve svých 15, a ještě k tomu v angličtině, troufám si říct, že jsem ji pochopila a naprosto mě nadchla. Smutný osud některých zvířat v kontrastu s živobytím prasat... No, jak trefné... Skláním se, pane Orwelle...

Neuvěřitelně reálné, krásné, děsivé. Strhující autorský styl - v jednoduchosti je krása... Je zajímavé si uvědomit, že i "ti na druhé straněš barikády" jsou jen lidé, kteří většinou bojovat nechtějí. Zde opravdu sedí výraz "Ztracená generace"... Tihle lidé už opravdu neměli šanci na normální život, ani po válce.

Předvídatelný konec, ale to tomu neubírá na kvalitě. Kvalitní sonda do společnosti 19. století, morálky žen i mužů, pojetí bohatství a lásky. No, červená knihovna, ale na jedničku :)

Povinná četba = OTRAVA!!! No,v tomto případě tato rovnice neplatí. Dílo mě upoutalo hned od první stránky, filosofické pasáže a "samomluva" Raskolnikova mě nijak nenudily, psychika vraha je vykreslená naprosto výtečně. Tahle knížka má proč být tak slavná a uznávaná. Jo, a nejlepší je ten optimistický (dá se říct :D) konec :)

Působivý deník o životě „potopených“ Židů. Nevěřila jsem, že by ho mohla napsat 14ti-letá holka. Je zde spousta filosofických úvah, o povaze spolubydlících, o válce, politice, křesťanství vs. židovství. Kromě toho je kniha psána se zřejmým úmyslem pro velké množství lidí, je vidět, že ji Anne nepsala pro sebe. Popisuje život za války, všední záležitosti běžného dne, to by těžko dělala, kdyby měl deník sloužit jen pro ni. Taky mě zaujalo její smýšlení o lásce. Hodiny si povídá s Petrem van Daanem, potom se s ním objímá a líbá, cítí u něj bezpečí, touží po něm, ale stejně to nepovažuje za lásku, ale pouze za přátelství. To je divné, co si teda představuje pod pojmem láska? Anne uvažuje vysoce racionálně, řeší antisemitismus, napůl z ještě dětského napůl však již ze zcela dospělého pohledu, o to však věrohodněji– děti přece bývají nejupřímnější a „nejrozumnější“, dospělí se na všechno dívají moc složitě. Ta kniha je tak dojemně upřímná, že to až není možné. Všechno je tam pravdivé, a to je na tom to nejsmutnější. Kruté podmínky, psychický zlom v životě dospívající dívky a tragický konec mnou otřásly.

Jako jedna z mála knih mě tato zaujala již od první stránky. Je mi blízká jak dobou, kdy se příběh odehrává, protože období občanské války Spojených států je mou oblíbenou etapou v dějinách, tak tematikou – lékařské prostředí, hrdina, který musí překonávat překážky a bojovat za svůj sen stát se lékařem (podobnost s Doktorkou Samanthou od Barbary Woods), tématika indiánů a jejich vytlačovaní. To vše jsou témata, která mě zajímají.
Kniha je velmi realistická, až na některé jevy, ale to by nebyl román, že. To se mi na ní ovšem líbilo, je to prostě normální ale zároveň okouzlující a zajímavý příběh.
Kromě spousty jiných témat zde autor řeší i problém mezi křesťanstvím a židovstvím, mezi katolíky, protestanty, baptisty, politickou situaci a další věci.
Líbí se mi nápad hluchého doktora, odezírání ze rtů a jiné praktiky, jaké hluší používají, je to velice zajímavé. Celkově to asi shrnu tak, že knížka se mi moc líbila, hlavně dobře vystižená psychika lidí v ní, to, že není o ničem a neřeší blbosti, ale pořádné věci.