Krásný a silný příběh, který ukazuje život ve starém Římě, lůzu i život boháčů, pronásledování křesťanů i šíleného Nera a také příběh jedné velké lásky. Když jsem četla, říkala jsem si nejprve proč je kolem toho takový rozruch, když je to takový klasický historický příběh, jakých jsou spousty. V další fázi jsem se pracně prokousávala zdlouhavými popisy, kterých tu bylo až moc, a v duchu jsem autora podezírala, že zkoušel kolik slov se dá nacpat na stránku. Ale potom nabral příběh spád, a těch silných momentů, především při šíleném zacházení s křesťany nejen v aréně, bylo hodně. Navíc je v příběhu spousta dobrých myšlenek. Charaktery postav jsou výstižné, Nerovo šílenství, Viniciova láska a oddanost, Petronius - stoik a obdivovatel krásy, Lygiina věrnost atp. Ano, je tu i hodně myšlenek točících se kolem víry, ale vzhledem k tomu, o čem quo vadis je, to může čtenář předem čekat a buď číst nebude a nebo dá příběhu šanci, a pak udělá jen dobře, protože jako celek je to úžasný historický příběh s mnoha silnými momenty.

Mám sice radši Bradburyho sci-fi povídky, ale ani jeho detektivky nejsou špatné, některé jsou skoro stejně tak kvalitní, jiné trochu slabší. Ale pořád jsou zatraceně dobře čtivé...

Fakt dost čtivá detektivka, občas mi běhal mráz po zádech a některé momenty byly fakt síla, ke konci jsem se párkrát přistihla že si instiktivně držím špičku nosu, abych o ni náhodou taky nepřišla...;) Myslím, že si tuhle knížku možná přečtu znovu až za hodně hodně dlouho, až zapomenu na všechny ty nože, injekce, sekery a nůžky ...

Opravdu hezký historický román zachycující život středověké společnosti, myšlení i pohledu na svět. Provede čtenáře tehdejším životem na venkově, vojenským obléháním pevnosti, životem v pařížské společnosti plné různých spolků, zachycuje tehdejší filosofii, různé vynálezy a objevy a v neposlední řadě objevy zámořské, především pak hledání metody určení zeměpisné délky. Když to takhle vypisuju zní to strašně suše a nudně, ale mistr Eco nedokáže psát nudně, dokáže člověka uchvátit svou fantazií, myšlenkovými obrazy, svými znalostmi, svou moudrostí a krásným jazykem a navíc příběh má dvě linie. Tou druhou je ztroskotání hlavního hrdiny na tajemné lodi, na které není ani živáčka poblíž tajuplného ostrova, na které se kromě velkého množství hodin skrývá i záhadný vetřelec... Celkově se mi knížka líbila, 3/4 jsem jí přečetla poměrně rychle, pak následovala asi stostránková únavná část plná filosofie a dumáním o všem a o ničem, a nad tím, kdy se hlavní hrdina po kousnutí jedovatou rybou chtěl stát kamenem už jsem si nebyla jistá, jestli to autor myslel vážně nebo si ze čtenáře utahuje, ale dotáhl román do konce a konec se mi opět líbil. Kdo má rád filosofii a středověk (speciálně mořeplavby a zámořské objevy) tak si příjde na své... Jméno růže to nepřekonalo a tak za ty zdlouhavé úvahy dávám v hodnocení o něco míň.

První část knížky se sice občas trochu táhla ale celkově opět hodně čtivé dílko, které si vysoké hodnocení zaslouží. Vládci strachu se mi líbili o malinko víc, ale zas o tolik moc to nebylo (možná kdybych četla Noční klub jako první hodnotila bych opačně :)), opět řada vtipných hlášek, akce a hlavní postavě jsem držela palce, aby se mu ten útěk už konečně podařil...

Od filmu se knížka sice trochu liší, ale obojí se mi hodně líbí. A mě to naopak dojalo hned několikrát a na druhou stranu jsem se u toho častokrát zasmála nahlas, což se mi u knížky zas tak moc nestává.:) Navíc je to psáno čtivou formou a stalo se mi , že jsem nedočkavě hltala jednu kapitolu za druhou. Nakonec mi dokonce přišlo i líto, že už jsem přečetla poslední stránku a není jich víc. :)

Povídky hezké a milé, ale podobných knih je spousta a jsou i působivěji napsané, pro mě spíš jen mírný nadprůměr.

Místy celkem drsná knížka, ale jinak zajímavý příběh.

O to snad u beletrie zas až tak nejde, jestli to tak doopravdy bylo nebo ne:) Pokud si budu chtít přečíst skutečný popis událostí tak sáhnu po literatuře faktu ;). Loukotková je hodně dobrá a čtivá autorka a její příběh zasazený do doby vlády císaře Nerona byl poutavý a já ho četla jedním dechem, (a to vícekrát) a nedám na ně dopustit. Na rozdíl od spousty žvástů, které produkujou různí rádoby spisovatelé, je Loukotková jedním z autorů, které si vždycky s chutí přečtu... a taky proto, že za celý rok se literatury faktu a učebnic načtu víc než dost, tak občas nezaškodí nechat se unést světem fantazie :)

Dlouhé, rozvláčné, se spoustou postav (často jsem ztrácela orientaci, která postava vlastně mluví), se spoustou vedlejších úvah (které mi přišly zbytečné). Přesto občas autor dokázal upoutat mou pozornost natolik, aby mě to nutilo číst dál až do samého konce. Dostojevskij je dobrý spisovatel, ale tohle dílko přečíst mi trvalo na mě poměrně dlouho a asi Výrostka hned tak neotevřu a vrátím se k němu až za hodně dlouho. Nicméně se i přesto neubráním vyššímu hodnocení.