Dávám 70% a to jen z toho důvodu, že jako NÁPAD to bylo dobré, třicet procent dávám pryč za tu uslintanost, některé scény byly vyloženě trapné, hraničilo to s červenou knihovnou. Místy jsem propukala ve smích :-). Nicméně mě uchvátilo prostředí i děj, to se musí nechat.

Teda ten konec je opravdu "vrchol" celé ságy. Třista stran o tom, jak všichni umřou, že nemají naději a jestli nějakou, tak je téměř mizivá, přípravy na nejhorší, seznamování s Renesmé a konec? Trapas. Pokec s Volturiovými a nakonec byli šťastní a spolu na celé věky, zazvonil zvonec a pohádky je konec.....Když opomenu tu katastrofu na konci, tak nechápu, proč se Meyerová piplala v chromozomech a jiných zbytečnostech, kterými dokazovala, že se ztrácí ve vlastním světě, chování postav měnila, jak se jí zlíbilo (On Charlie zjistí, že dcera je nejspíš fakt upírka, ale najednou na plazmovce začne fotbal a on místo toho, aby se přesvědčil, jak to tedy s JEHO VLASTNÍ DCEROU JE, tak s sebou plácne na židli a nespustí oči z obrazovky...no tak to byl tedy milující otec jak stehno, nevysvětlitelné změny vchování Jacoba....najednou prostě jde a promění se ve vlkodlaka před Charliem, nehledě na to, že každý normální člověk, který by něco takového spatřil, by skončil na psychiatrii a měl by z toho trauma na celý život, že...potom Renesmé je přeci jediná svého druhu na světe a to je v knize čtenáři vtloukáno do hlavy asi 30krát, ale potom najednou Alice NÁHODOU sežene ještě tři takové další... no když to shrnu, MEYEROVÁ MĚLA VÝBORNÝ NÁPAD, ale bohužel ho docela dost zvoslila. Jak už jsem psala, ztratila se ve vlastním světě.

Teda osobně moc nechápu, jakto, že má tato knížka téměř 90% hodnocení. Téma bylo zvolené dobře, ale to je asi vše. Postavy byly propracované mizerně, až bych řekla odbytě, stejně jako prostředí, se kterým se člověk seznámí jen okrajově. V knížce se prakticky nic neděje - jen návštěvy gay klubů, líbačky, balení chlapů, rvačky, sprosté nadávky, hádky s rodiči a všudy přítomné Polibte si, jestli se vám to nelíbí. Dost povrchní záležitost, nic mi tato knížka nedala, skvěle se ale u ní usínalo.

Teda osobně mi příběh přišel dost plochý a zpracovaný jakoby "honem rychle hrrr". Až na Bree a Diega a Rileyho postavy nejsou téměř vůbec propracované, dozvídáme se o nich jenom letmo a zbytek si můžeme domyslet. Děj ubíhá rychle, chybí mi tam osobně popisy prostředí (nestačí: tam na severu, v jeskyni, ve vodě, v chalupě na ostrově...), psychologie postav taky nic moc.....možná to tak ale na druhou stranu mělo být: zmatek, strach, neznámo, spěch, hledání pravdy a bodu jistoty.

Tak tato kniha mě doslova a do písmene šokovala, zároveň ji pomyslně řadím mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Naprosto úchvatný, upřímný příběh, který vás vtáhne do děje tak dokonale, že chvílemi máte pocit, jako byste stáli opodál, nečinně přihlíželi a sotva dokázali vstřebávat to, co se děje (a nemohli utéct pryč). Z psychologického hlediska je příběh dokonalý, postavy naprosto úchvatně propracované. Knížka se velmi dobře čte, přičemž největší "překvapení" se nachází někde mezi posledními stránkami. Po dokončení knihy mám stále pocit, jakoby mě přízrak osudu hlavních hrdinů pronásledoval, nutí mě stále přemýšlet o tom, zdali se dalo Kevinovu činu vůbec zabránit. Doporučuji.