Text plyne jak řeka. Zážitky, myšlenky, dopisy, obavy, sny, úvahy... všechno se přirozeně prolíná. Chvílemi spíš poezie než próza. Při čtení jsem na sebe nechávala slova působit a jen se rochnila v pocitech a dojmech, které přicházely. Slova často rezonovala s mým vnitřním nastavením. Stručně řečeno silný čtenářský zážitek - umocněný vědomím, že knížka je silně autobiografická.

Základní myšlenka výborná, hodně jsem si z přečtení odnesla. Jen je potřeba přenést se přes tu americkou omáčku okolo.

Zas tak špatné, jak vyznívá z předchozích komentářů, mi to nepřišlo. Zhltla jsem tento díl stejně rychle jako dva předchozí a líbil se mi. I když je pravda, že je to spíš příprava na (snad) velké finále, které by mohlo čekat v posledním dílu, podobně jako předposlední díl Harryho Pottera.

Z knihy jsem čerpala informace ke své diplomce, ale přestože se mého tématu týkalo tak 5 % textu, knížku jsem přečetla téměř celou. Většina příspěvků je totiž napsána zajímavě a na to, že jde o odborný text, i čtivě.

Nějak mi na knížce neseděla fascinace autorky naloženými preparáty lidského těla...

Dobré a jednoduché recepty ze zdravých surovin. Zatím všechno, co jsem z této kuchařky vyzkoušela, si strávníci velice pochvalovali, a to i ti, kteří zdravému životnímu stylu příliš neholdují - takže spokojenost.

První půlka popisující Charlesův život a duševní stav mi přišla skoro až depresivní. V kontextu celé knihy je ale nezbytná pro to, aby mohla vyniknout polovina druhá, která je naopak doslova ódou na život jako takový. Celkově mě knížka příjemně pohladila po duši a zanechala ve mně pocit radosti a chuti do života

Od knížky, která způsobila, že je svatojakubská cesta zahlcená Němci, jsem čekala něco víc. Autorovo pojetí putování mi přijde podivné - neustále si stěžuje na bolesti, problémy a nepohodlí, se kterými se na cestě setkává. Možná je to jen můj dojem, ale připadá mi, jako by se cítil nadřazený ostatním poutníkům a v takovém duchu je laděna téměř celá kniha. Na druhou stranu, abych mu nekřivdila, některé postřehy má poměrně trefné.

Tato útlá knížka pro mě byla jedním z hlavních podnětů pro to, abych se vydala na cestu do Santiaga.. snad to mluví samo za sebe. Narozdíl od "Cestou hvězdy" Pavly Jazairiové, paní Čížková pojímá putování mnohem hlouběji, nedává důraz na památky a kostely, které míjí, ale především na lidi, setkávání a hledání sebe sama, zkoumání vlastního nitra pod vlivem Svatojakubské cesty.

Kdekoliv otevřít, chvíli číst, zamyslet se...