Půlnoční klub
Rotterhamský domov byl útulkem pro mladé lidi, místo, kam teenageři s nevyléčitelnými chorobami odcházeli zemřít. Nikdo, kdo se tam přihlásil k pobytu, se už zase nikdy neodhlásil. Bylo to místo bolesti a smutku, ale také, což stojí za povšimnutí, místo humoru a dobrodružství. V tomto útulku žila parta pěti mladých lidí mužů a žen, kteří si říkali Půlnoční klub. Každou noc o půlnoci se scházeli a navzájem si vyprávěli různé příběhy – povídky plné milostných intrik a hrůzy, života a smrti. Příběhy pravdivé, vymyšlené, i ty, které spadaly někam mezi ně. Jedné noci, uprostřed docela hrůzostrašné povídky, uzavře těchto pět lidí dohodu, ve které se říká, že první z nich, kdo zemře, má vyvinout veškerou možnou snahu spojit se s ostatními – ze záhrobí. Pak jeden z nich opravdu zemře. A příběh začíná. Ten nejbáječnější příběh. Ten nejděsivější.