Ještěrčí ocásky
Zajímavě koncipovaný a kritikou oceněný román španělského autora se odehrává především v roce 1945, kdy ve Španělsku doznívají tragické následky občanské války a země je rozvrácená bídou a strachem z politického teroru.
Děj příběhu soustředěný kolem neobyčejné ženy, matky tří dětí, je vyprávěn ještě nenarozeným chlapcem, který komunikuje se svým patnáctiletým bratrem. Otec je na útěku pro své levicové přesvědčení, nejstarší bratr zemřel při náletu a matka nese celou tíži péče o rodinu. Patnáctiletý bratr žárlí na nenarozené dítě, pro oba je ale matka vším a oba se stejnou nenávistí reagují na její sblížení s policistou, vyšetřujícím otcův útěk. Třebaže příběh vypráví nenarozené dítě, pozornost strhuje kromě postavy matky patnáctiletý David se svými poetickými sny a představami, snažící se odstranit nenáviděného policistu z matčina života. Cena, kterou za to zaplatí, je vysoká. Celý příběh neúprosně směřuje k tragédii - chlapec Viktor se sice narodí, ale matka při porodu umírá, otec se již nikdy neukáže a nakonec i bratr David zakrátko zahyne. Nositelkou veškeré naděje, nezkrotnosti a svobodného ducha je mrtvá matka, která své vlastnosti předala nejmladšímu dítěti, Viktorovi, jenž jako umělec naplňuje její představy o svobodném člověku. Síla knihy je především v propracovaném portrétu matky, silné osobnosti plné citu a pochopení pro druhé, formálně pak v dialozích psaných civilním a mnohdy drsným jazykem, kontrastujícím s poetickými vidinami dospívajícího chlapce.