Kámen kondora
Druhá básnická sbírka Miroslava Černého zkoumá a rozvíjí jednu ze tří linií, na jejichž souhře a protihře byla vystavěna prvotina Krajina v samotách slova (2005), totiž linii mytickou. Texty vznikly jako reflexe zkušenosti Evropana z návštěvy Peru a Bolívie a mají podobu svérázného básnického deníku, jehož jednotícím rámcem je mýtus o kondorovi.
Černý nenavazuje na vyzkoušenou tradici tzv. „básní z cest“, které nezřídka trpí prvoplánovostí a určitou sentimentalitou vyvolanou duchem místa. Zakotvenost mýtu v každodenní, pro Evropana drsné peruánské realitě zároveň Kámen Kondora zbavuje potenciálních rysů „pohádkovosti“ či falešné exotičnosti. Souvislosti nové sbírky Miroslava Černého je třeba hledat v angloamerické literární tradici; v kontextu moderní české poezie je spíše výjimečným počinem. Od současné básnické tvorby se výrazně odlišuje mimo jiné i tím, že subjektivní vidění světa je zde nahrazeno věčnou, „kolektivní“ pravdou mýtu.
Sbírku tvoří 24 básnických textů kratšího rozsahu. Vzhledem k jednomu z cílů vydání sbírky – básně jsou věnovány Černého adoptivní dceři Noemi, která žije v Peru – vycházejí texty v „zrcadlovém“ překladu do španělštiny (přel. Kamil Maschke). Celek knihy dále doplňují kresby Rostislava Herrmanna z opavského sdružení výtvarníků Skupina X.