Plavovlasý cyklon
Autor kajícně, leč stručně doznává,
že jeho příběh má předehru.
Takzvanou předehru příběhu chtějí mít čtenáři i autor co nejrychleji za sebou. Jednak je to nuda, jednak šablona, zvlášť dnes, kdy některé druhy literatury se smolí už ani ne řemeslně, ale docela jako v kuchařině, podle hotových receptů. Například: "Vraž do toho dvě mladá milující srdce, zlom je, uveď do varu vášně, navrch nasyp špetku církevního požehnání, a to vše dobře udušené nebo i pěkně uhozené můžeš čtenáři kdykoli servírovat." Asi bude rozumnější jednoduše přiznat, že je nezbytné seznámit čtenáře s některými událostmi, jež našemu příběhu předcházely. Ať to máme rychle s krku; čím dřív, tím líp.
Co tedy potřebujeme k mému románu?
Především si připravíme jednu chudou mladou dívku; živí se překládáním balad, ovšem nijak skvěle, protože ve světě velkokapitalistů se jen ve zcela mizivém počtu vyskytují tací, kdo se domohli majetku zrovna překládáním balad. Dále vezmeme jednoho starého trestance, jeho srdce pečlivě očistíme od všech hříchů, až nakonec někde hluboko na dně narazíme na drahokam opravdové lidské dobroty. Tento drahokam má cenu nejmíň miliónu liber šterlinků...
Vydal Odeon, 1988, přeložila Estera Sládková