Cizí dítě
Není zvykem, aby byl hlavní hrdina v díle prakticky nepřítomen: v dlouho očekávaném románu Alana Hollinghursta Cizí dítě se to stalo – a perfektně to funguje. Cecil Teucer Valance, „horolezec, veslař a svůdce“, ale zejména plodný básník, prosvištěl svým vlastním životem jako kometa, životy druhých však zásadním způsobem ovlivňuje ještě řadu let. Příběh začíná jednoho léta v téměř ještě viktoriánské Anglii, kdy si mladý student Cambridge George přivede do rodinné vily na návštěvu svého urozeného přítele – a rovněž tajnou lásku – Cecila. Osudovým je toto setkání zejména pro jeho šestnáctiletou sestru Daphne, pro kterou zde začíná cesta na zámek Corley, do zlaté klece mondénní aristokracie.
Stejně jako v předchozí Bookerovou cenou ověnčené Linii krásy staví autor příběh z jednotlivých „dějství“ oddělovaných dlouhými časovými úseky. Na rozdíl od ní se tu však s dobou mění i vypravěči, z nichž každý z příběhu Cecila a Daphne zná – nebo téměř detektivně odhaluje – pouze určitou část. Jediným, komu se nakonec jejich osudy vyjeví téměř v celé šíři, je tedy čtenář.
Alan Hollinghurst je mistr v líčení atmosfér a charakterů, dokáže stvořit dojemné postavy, na kterých nám od první chvíle záleží. Je jen na nás, budeme-li tento strhující a vtipný příběh o jedné básni a dvou domech číst jako oslavu autorem tolik milované viktoriánské éry a architektury, jako panorama proměn společenských a morálních postojů v rámci jednoho století, či jako napínavou detektivní skládanku. V každém případě nás tato oslnivá procházka proměnlivými krajinami paměti nezklame.