Klestění zarostlého chodníčku aneb Janáček pro samouky
Napěvky, trylky, sčasovky a spletny. Tak Janáček pojmenoval
své hudební útvary. A jsou to nejkratší
sekvence tónů dávající hudební smysl a obsahující
hudebni sdílení. V lingvistice by tomu asi odpovídal
morfém. Janáčkovy hudebni kejkle s útržky melodií se
trochu podobají namátkovému tahání rozstřihaných
textů na jednotlivá slova z klobouku, jímž dadaisté do
bizarních kombinací sestavovali na první pohled vzájemně
nesouvisející sdělení a objevovali v nich nové
souvislosti, nové obsahy a nové významy, jaké si tradiční
poetický řád nedokázal představit. Janáček to dělal podobně ze zdánlivě nesouvislých notových zápisků, náhodně odposlouchaných, pečlivě zapisovaných a pak pracně kombinovaných v nové melodické struktury.