Židovka z Toleda
Feuchtwanger ve svém románu Židovka z Toleda vycházel ze skutečného milostného vzplanutí Alfonsa VIII., krále kastilského (1158 - 1214), a krásné Židovky nazývané Fermosa - tj. Krasavice, ale ač čerpal ze středověkých romancí - Crónica General Alfonsa el Sabio, pravnuka Alfonsa VIII. narozeného 7 let po smrti svého praděda, z roku kolem 1270 či z romance Lorenza de Sepúlveda Milostná historie Alfonsa Osmého a krásné židovky z roku 1551, novodobých interpretací - Lope de Vega a jeho báseň La Judia de Toledo a drama Franze Grillparzera Židovka, ale i nesčetných folklórních příběhů, protože příběh Alfonsa a krásné Židovky po staletí patřil vedle Cida mezi nejoblíbenější lidové náměty a dočkal se tak mnoha podob a variací, avšak Feuchtwanger jako první příběh posadil do plnohodnotných historických reálií s důkladnou znalostí dějin Španělska, Evropy, Středního východu ale i židovského náboženství a jeho mnoha dnes již zapomenutých paralel.
Druhým východiskem pak pro Feuchtwangera byla biblická kniha Ester, jejíž básnický motiv zasadil do kontextu své Židovky a tak ačkoliv je děj a historický kontext Židovky zasazen do Španělska na konci XII. stol. Třetím neméně důležitým zdrojem byl pro Feuchtwangera Don Quijot, který je předobrazem pro skutečnou osobnost nejen krále Alfonsa VIII. s jeho touhou po trůnu sjednocené Hispánie a vítězstvím rytířské odvahy nad duchem a rozumem, ale interpretuje i mnohé vůdčí osobnosti 20. století.