Vždycky se ty dveře zavíraly
Rozeznáváme v tomto průzoru i nám důvěrně známé detaily a věci svou známostí přitažlivé. Stejně jsme však znovu a znovu překvapováni jejich jiným uspořádáním. My, čtenáři, stojíme totiž u dveří, které se vždycky zavírají, neboť jsou to dveře od doma. Upřímnost a důvěra, se kterou nás básník vpouští do svého světa zůstává nadále stejně udivující. Vstupujeme do problémů, malých strachů, obav, ale i radostí. Prostě do světa, který se většinou ukrývá v intimitě, za zavřenými dveřmi, v soukromém prostoru odděleném od okolí, od veřejného. Petr Hruška ve svých až gnómických verších tento prostor obnažuje v celé jeho syrovosti, se slastmi i obtížemi denního žití. ( z recenze, P. Kotria)