Psí srdce
Hezká, drobná knížka. Téměř kolibřík. A uvnitř trpký popis reality.
Mám ráda psy. Pan Bulgakov jim zřejmě také rozumí, když porovnává jasné a jednoduché myšlení psa s tím, co se může odehrát a zhusta i odehrává v lidských mozcích. Hezký pohled to není, ani trochu,to kořistnictví, závistivost, hledání chlupu na dlani, ta absence všeho dobrého.
To vše na pozadí historky z hlediska scifistova přímo banální:
Démonický chirurg dělá pokus s transplantací žláz na psu, přičemž chce zkoumat omlazovaá účinky. Tyhle pokusy se doopravdy dělaly, s opičími žlázami, s výtažky z jejich žláz a mnohé jiné.
U Bulgakova se hodný pejsek změní v člověka, a se žlázami přijme i veškeré špatné vlastnosti „dárce“ žláz, přičemž si zachová to málo, co je špatné na psech. Vznikne individuum jenom stejné odporné, jako ostatní lidé. Až démonický chirurg ztratí nervy a promění ho zpět v psa.