Zády k sobě
Východní Berlín a okolí ve druhé polovině padesátých a v první polovině šedesátých let minulého století. Násilně prosazovaná socialistická ideologie a její praktické důsledky, zejména stavba proslulé berlínské zdi uzavírající cestu na Západ, neblaze ovlivňují osudy dvou dorůstajících dětí a později mladých lidí. Ella a její o rok mladší bratr Thomas žijí s matkou, která má zájem pouze o svou práci – je sochařka – a o ideje socialismu. Děti jsou pro svobodnou matku jen jakási přítěž a zároveň hromosvod.
Ella a Thomas jsou jako děti jeden druhému oporou, i když Thomas podléhá dominantnější Elle a na rozdíl od ní miluje krkavčí matku. Zády k zádům sedávají někdy sourozenci, když Ella vypráví smyšlené historky. Zády k zádům znamená ovšem nejen oporu, ale také rozdílný pohled na svět, rozdílné směřování, rozdílné cíle. Ella se ve své nevyrovnanosti utíká do hysterie a bezcitnosti, zvláště poté, co je zneužita agentem státní bezpečnosti, Thomas se naopak uzavírá do svého nitra, tiše trpí a miluje a cíleně směřuje k dobrovolné smrti. Protest proti nelidsky chladné matce a heslům její ideologie se tak promítá do slovních projevů jejích dětí – Ella si z bezradnosti vymýšlí slova, která mají znít jako čarodějné formule, zaklínající i uzdravující, Thomas píše básně, v nichž se soustřeďuje na tematické okruhy strachu a smrti.
Básnické pokusy, které provázejí text a dokumentují vnitřní stav mladíka, jsou doslovně citované autentické pokusy autorčina strýce, který jako mladý muž v roce 1962 spáchal sebevraždu.