A taková to byla láska
Láska a vztah - téma, které je zpracováno v literatuře už snad miliónkrát. Nová doba ale přináší i nové pohledy a názory. Lidé už to vnímají trochu jinak, jak se někdy říká - progresivněji, moderněji.
Román francouzské autorky Anny Gavaldy "A taková to byla láska" (orig. "Je l´aimais", 2002) se zabývá láskou, ale jak už napovídá název, tím smutnějším závěrem. Autorka vytvořila zajímavý konverzační román, který konfrontuje dva rozdílné pohledy na lásku, věrnost, manželství. Jeden prezentuje Chloé, mladá matka dvou dětí, od které odešel právě manžel, a která bere manželský vztah jako jasně daný, a jakkoliv rozchod ze odporný zločin... Druhou stranu představuje její tchán, který se ji v první tíživé situaci ujal, a snaží se ji pomoct. Je to pro ni nezvyklá situace, protože se svým tchánem nikdy nevycházela. Vlastně s ním nikdo v rodině nevycházel, byl všemi považován za staré mrzouta, kterému jsou city ostatních lidí lhostejné. Proto byla docela až vystrašena, když první člověk, který o její osud projevil nějaký zájem byl právě on. Přes protesty ji i s dětmi odvezl do letního domu, kde s nimi chce nějakou dobu pobývat, než se situace nějak uklidní a vyřeší. Právě zdejší stálý kontakt, vlastně až vynucený, oba hrdiny sblíží. První krok udělá tchán, kterého Chloé familiárně nazývá "starým volem", když se nečekaně jednoho večera vnitřně odhalí, a vyjeví Chlóe své duševní pocity. Překvapivě šokovaná Chlóe nakonec zjišťuje, že není tím člověkem, za kterého ho okolí vlastně považuje.
Gavaldová vytvořila příběh, který naznačuje, že nikdy nic není jen černé nebo bílé. I člověk, kterého znáte už mnoho let, dokáže v sobě skrývat jinou osobu, jiný charakter, než na který si hraje v životě. Společenská pravidla a životní zkušenosti dokáží člověk zcela uzavřít, a o to horší je to pro něj v momentě, kdy najednou něco v něm už neudrží tlak (zde např. v souvislosti se setkáním s osudovou ženou) a on se naplno projeví. Zde vyvstává pravá otázka celé knihy, má člověk právo na šťastný život podle své chuti? Musí zůstat uzavřený ve svazku, který ho dusí, protože tak by to tak mělo být? Gavaldová vlastně vytvořila příběh, který se tak trochu podobá filozofii dneska tak populárního Brazilce Paula Coelhoa, což nakonec dokumentuje i jedna ze závěrečných vět knihy, kdy říká: "Ach! Jak krásné věci tady říkáte! Hotový Paulo Coelho...". Myslím si, že kniha se bude líbit jak příznivcům Coelho, tak i jiným, protože Gavaldová směřuje spíše k reálnému životu, bez přítomnosti mystiky či duchovna, které Coelho používá.