Souboj nad propastí aneb Hrdinský příběh o lotyšském silákovi Láčplésisovi a jeho moudré nevěstě, sličné Laimdotě
Výpravná báseň Láčplésis, kterou sestavil Andrejs Pumpurs, se řadí k umělým eposům 19. století, které vznikaly za národních obrození v severobaltském prostoru – ve Finsku, Estonsku a Lotyšsku. Do češtiny toto dílo převyprávěl Radegast Parolek. Hlavním hrdinou je Láčplésis, který byl odkojen medvědicí a vychován knížetem Lielvárdsem, kterého později zachránil před medvědem – roztrhl mu tlamu. Odtud jeho jméno Láčplésis – trhající medvědy. Jeho nadlidská síla je skryta v jeho medvědích uších. Po této události posílá Lielvárds Láčplésise do učení. Na této cestě potká nejprve Spídalu, o které zjistí, že je vědma a má smlouvu s temnými silami. Ta se mu za toto zjištění mstí tím, že jej svrhne do tůně, ze které je vytažen a potkává Laimdotu. Obě dívky budou nadále ovlivňovat jeho osud. Spídala se bude i nadále mstít, Laimdotu si vezme za ženu.
V době Láčplésisova života hrozí lotyšskému lidu nebezpečí v podobě německých křižáků, ale i domácích zrádců. Křižáci se začínají v Pobaltí roztahovat, jejich plány však kazí Láčplésis, který dodává lidem odvahy a sám má nadlidskou sílu. Zdroj této síly odhalí a křižákům prozradí zdejší vážený poustevník Kangars, který tak jedná, protože uzavřel smlouvu s ďáblem. Touto lstí Láčplésise oslabí křižácký Černý rytíř a v souboji nad propastí nakonec oba padají dolů. S Láčplésisovou smrtí jsou podrobeni i Lotyši. Od té doby lze každou noc vidět bojujícího Láčplésise nad propastí, ale Lotyši mají stále naději, že jednoho dne Láčplésis svrhne nepřítele a sám zůstane nahoře.