Město smutku a radosti
Novela Město smutku a radosti se odehrává během jednoho jarního dne roku 1936 v Helsinkách. Sledujeme několik příběhů, zdánlivě izolovaných, které se však postupně začínají proplétat a jako barevné nitky vytvářejí fascinující obraz doby, kdy o Finsko a celou Evropu začínají bojovat dvě zrůdné ideologie. Představa lidských osudů jako částeček velikého obrazce se objevuje v řadě Waltariho děl. Vyjadřuje jeho přesvědčení, že život každého člověka je cenný, každý má na světě úkol a poslání, byť si jich sám třeba není vědom. S tím souvisí i víra v sílu každodenního, obyčejného života a lidské sounáležitosti, mocnější než všechny ideologie. V novele Město smutku a radosti se objevují charakteristická znamení doby – mohutný hospodářský rozvoj a na druhé straně krize, chudoba, snahy o rozvrácení stávajícího pokojného společenského řádu, ať přicházejí zleva nebo zprava, jaké bohužel vidíme i v současné Evropě. Zajímavější jsou však lidské osudy, které se v těch dobových kulisách odehrávají: dávný zločin, který se úspěšnému muži mučivě připomene ve chvíli, kdy to nejméně čeká, venkovan, který přišel o všechno a marně se snaží vybudovat si nový život, zoufalá láska bez budoucnosti...
Město smutku a radosti je jedno z Waltariho nejlepších a nejsilnějších děl. Waltari v něm vytváří portrét lidského společenství, města, ale především trýznivě opravdových lidských citů, vášní, neřestí i smutků.
Jedno z Waltariho nejlepších a nejsilnějších děl vychází česky poprvé.