Komnata bez oken
Ve věži, v té, která byť poničená a zbořená, se ke karpatskému nebi tyčí dodneška, je totiž skutečně jedna komnata, v jejíchž zdech není ani jediné okno. Dnes do ní padá světlo dávno probořenými krovy, ale před staletími v ní musela být tma hluboká, hustá a tajemná. Taková, v níž se vzpomínky vlnily jako řeka. A její tichý obyvatel jim naslouchal…