Jít krást koně
Starší muž ztratí v autonehodě ženu, prodá firmu, koupí si polorozpadlý dům, odstěhuje se z města, nerozloučí se ani se svými dětmi. Touží po jediném – po klidu a tichu. „Měl jsem v životě štěstí. Ale i ve šťastných chvílích, třeba v objetí s někým, kdo mi šeptal do ucha slovíčka, která jsem rád slyšel, jsem náhle zatoužil po místu, kde je úplné ticho. [..] Teď jsem tady, a je to tu téměř takové, jak jsem si to představoval.“
Dny onoho muže, jenž se rozhodl vyplnit své stáří samotou, se točí okolo prací na domu a procházek podél Labutího jezera. Ticho každodennosti přerušuje jen štěkot psa a sekání dříví, které se musí připravit na zimu. Setkání se sousedem Larsem spustí neklidnou lavinu vzpomínek na léto roku 1948, které onen muž, tehdy patnáctiletý chlapec, trávil se svým otcem na venkově blízko švédských hranic. Jednoho odpoledne roku 1948, kdy šel s kamarádem Jonem krást koně, a ve dnech následujících pomalými kroky skončilo bezstarostné dětství. Tragická smrt, první erotické vzplanutí a odchod otce nenávratně rozbily chlapeckou duši.