Branka z pantů
"Branka vedoucí z ulice do zahrádky nakřivo visí z pantů" – tak zní zaklínací formule, jež nám dává vstoupit do světa vzpomínek a představ Bohumily Grögerové. Starý domek ve Veleslavíně, k němuž se ponejvíce váží a směřují, je v nich však něčím víc než pouhým domem, čtveřicí cihlových stěn uzavřených střechou. „Dům, to je mé bytelné, viditelné já,“ říká doslova autorka – a její prozaické rozjímání o pozdním zabydlování nového domova se stává nevšední meditací nad rozmanitými cestami lidského pobývání ve světě a v neposlední řadě chválou jedinečnosti stáří jako doby trpělivého soustředění na podstatné otázky života.