Venkovské sídlo
Román "Venkovské sídlo" napsal Galsworthy v roce 1907, na počátku mocného rozmachu svých tvůrčích sil. Děj, jak již název napovídá, umístil do prostředí panského venkovského sídla a oživil jej charakteristickými postavami staromilské šlechty, představované v románu zejména rodinou Pendyceových. Zápletka, již v románu řeší, je celkem jednoduchá. Nejstarší syn a budoucí majitel panství Jiří se stane milencem vdané ženy, krásné a svůdné světačky Heleny Bellewové. Pohoršení, které tím u své společenské třídy vyvolá, se ještě vystupňuje, kdy opuštěný manžel, kapitán Bellew, oznámí, že zahajuje rozvodové řízení, v němž jako viníka chce uvést Jiřího Pendyce. Hrozící skandál však nakonec odvrátí sama paní Bellewová, jež Jiřího opustí, když se nabažila jeho lásky. Rodová čest Pendyců je tedy zachráněna. Raduje se pan Pendyce starší, typický představitel staromilské pokrytecké reakce, i farář Barter, omezeně lpící na svých ortodoxních názorech na manželství, a oddychne si také paní Pendyceová, aristokratka, jež sice poznala, že život na venkovském sídle jejího muže je pro ni vězením, jež se však přesto pro záchranu vnější spořádanosti své rodiny do něho vrací.