Asterix: Nesvár (č.20)
Ač diktátor, nemá César ve římském státě lehký život... Popichují jej senátoři (tuhle slovní hříčku jsem si nemohl odpustit ;-) kterým se nelíbí že nedokáže udržet pořádek na dobytém uzemí a přitom by rád vedl dobyvačné války. Dají mu nůž na krk (zase mi to nedalo): napřed musí vyřešit "problém" s nepoddajnou Majestatixovou vesnicí, pak teprve dostane peníze na nová dobrodružství. Na poradě s přáteli získá jinak realisticky pesimistický César naději v podobě Tulia Destrukta - rozsévače nesvárů. Myšlenka je jednoduchá... silou na Galy nestačí, peníze je nezajímají... ale když je rozkmotří, přestanou římany, tedy i Césara, trápit.
Destruktus své nadání, které ostatně předvádí na každém kroku, aplikuje i v Majestatixově vesničce... kde byla vždycky každá záminka dobrá k pořádné rvačce. Tentokrát však přestává jít legrace stranou... Destruktovy pomluvy způsobí, že vesničané přestanou věřit Asterixovi i Panoramixovi... Ti však včas pochopí, kde vznikl problém a rozhodnou se přistoupit na psychologickou válku římanů - zasejí zmatek mezi ně.
Kdo má kouzelný nápoj? Je Asterix zrádce? Je dřevěná palice lepší než železný meč? Je každý strom vhodný jako úkryt? Je Archaix sušinka? Majestatix senátor? A má být zadní voj vpředu, nebo vzadu? A proč má roztržené kalhoty? A komu patří váza z Mundy?
Fámy kolují jak mezi vesničany, tak mezi římany... Ale nebojte se, Majestatix se skloní (až k zemi) před tím správným člověkem a Panoramix rád dokáže, že je jediný, kdo zná tajemství kouzelného nápoje...