Strýčkův sen
Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl nejen schopen psát silné psychologické a sociálně laděné příběhy, jež neopakovatelně a až k hranicím filozofie analyzují podstatu fenoménu člověka, ale současně byl nadán psát krom vážných témat i satirické postřehy z běžného života ruských maloměstských „světáků“.
A právě jednou z Dostojevského bodajících satir je i Strýčkův sen, jež si vzal ke své ironické kritice na paškál snahu ruských maloměšťáků udržovat Paříží inspirovaný společenský život, ambice zdát se pro druhé lepší než ve skutečnosti, téma neuhasitelné lásky, ale i potřebu srážet svého domnělého protivníka pomluvami, závist a radost, když druhého potká neštěstí.