Evangelium ohně
Román holandského autora je podobenstvím o tom, zda "věčné" mýty a pravdy mají opravdu svou definitivní platnost a nemohou být už nikdy zneváženy novými, třebaže kontroverzními poznatky.
Kanadský expert na aramejštinu Theo narazí během svého iráckého pobytu ve válkou poničeném muzeu na devět papyrových svitků, napsaných pouze několik let po Kristově ukřižování. Nelegálním způsobem je dostane ze země a poté je vydá ve vlastním překladu a s vysvětlujícím komentářem v nakladatelství, specializujícím se na akademické publikace. Theův nález obsahuje svědectví muže jménem Malchus, služebníka jeruzalémského velekněze Kaifáše, který se v důsledku osobního setkání s Ježíšem obrátí na jeho víru. Malchus ve svých vzpomínkách se syrovými detaily zachycuje jako očitý svědek události, které vedly k Ježíšově zatčení, poté jeho ukřižování i zmrtvýchvstání a vytváří tak jakési "páté evangelium." Jeho líčení se vyznačuje nejen syrovými detaily Ježíšova utrpení a skonu, ale i jeho neznámými, v pravém slova smyslu nepublikovatelnými výroky, které nemají v biblické literatuře obdoby. I proto se zveřejnění tohoto kontroverzního materiálu stane výbušnou směsí, které odstartuje řadu vášnivých a hysterických reakcí, takže kniha se rázem mění v "evangelium ohně."