Večerní prška
Česká básnířka, členka Skupiny 42, se ve své sbírce zamýšlí nad světem na přelomu tisíciletí i nad údělem člověka, který se blíží ke konci svého života.
Téměř všechny texty tvoří v útlé sbírce, psané autorčiným typickým rukopisem, jakési volné pásmo hořkých meditací, umocněných pocity prázdnoty a zmaru. Hauková dokáže rozpoznat nebezpečí, které dnešní civilizace přináší - vidí svět zamořený teroristy, odlidštěné vztahy, apokalyptickou zuřivost i agresivní Evropu. V rámci těchto katastrofických obrazů předpovídá autorka i zánik poezie.