Jákobův pokoj

Woolfová vytváří kaleidoskop obrazů z jeho dětství a studentských let před 1. světovou válkou, sérii pocitů a situací, v nichž se jedinec domáhá práva na vlastní cestu a bolestivě se prosekává houštinami překážek a klišé. Autorka knihou vybočila z realistické tradice ostrovní prózy, což potvrdila i narážkami na adresu britské společnosti, zaostávající za názory svých nejlepších mužů a žen… Woolfová v románu Jákobův pokoj (1922, česky vychází poprvé) promítá do hrdinova hledání a zmizení zárodky pozdějších slavných postav a motivů i svá klíčová témata. Fascinuje ji plynutí času, jeho odraz na věcech kolem nás i nesoulad mezi tím, jak čas prožívá jedinec a jak společnost, která jedince nemilosrdně a ve „veřejném“ zájmu semele v kole dějin. S přispěním tehdy nové metody „proudu vědomí“ zaujme autorka nejen pohledem do univerzitního prostředí, v němž mladí intelektuálové čelí dobovým modlám a stereotypům, ale i na svou dobu otevřeným líčením vztahů mezi mužem a ženou.

www.knihi.cz