Sedm fantastických příběhů
Sedm fantastických příběhů je dílo, které v době svého vzniku způsobilo senzaci a vyvolalo vlnu kladných i záporných ohlasů, které odrážely především situaci uvnitř samotné dánské společnosti. Blixenová do tehdejšího převážně sociálně orientovaného proudu dánské literatury třicátých let vstoupila s knihou, která překvapila jak svým elegantně uhlazeným a kultivovaným stylem, tak i obsahem až příliš navazujícím na tradice literatury. Je až s podivem, že právě tento styl jí byl vyčítán a byl dokonce pokládán za směs arogance a snobství, pomocí kterého se jako příslušnice šlechty vyvyšuje nad vznikající demokratickou společnost. Část soudobé kritiky se nedokázala smířit s autorčiným osobitý uhlem pohledu, vycházejícím z jejího vnitřního přesvědčení. Snad i z tohoto důvodu nadále publikovala své knihy v obou jazykových verzích, neboť její dílo bylo přijímáno spíše za hranicemi, než v rodném Dánsku, kde se prosazovalo jen pozvolna.