John Sinclair: Klub čarodějů
Námořník byl opilý namol!
Potácel se skoro jako stéblo ve větru a vrávoral úzkou slepou uličkou, která ležela v nejtemnějším koutě Soho. „Rolling home… Rolling home… Rol…“
Nepříliš libozvučné námořníkovo skřehotání přerušil chraplavý kašel.
„K čertu,“ zamumlal mořský vlk, „nejsem asi ve formě. Jo, jo, člověk stárne i hlas mě pomalu opouští.L
Nemotorným pohybem si přejel rukou přes upocené čelo a pokračoval v cestě.
Dostal se přesně o tři metry dál, až j nejbližší pouliční lampě. Chtěl se ještě zachytit o kandelábr, když tu spatřil nohy.
Komíhaly se mu rovnou před očima.