John Sinclair: Když vyje vlkodlak
Nejprve pocítil příšerné pálení, které mu kus po kuse zachvacovalo celé tělo.
Blázen vykřikl. Divokými trhavými pohyby se potácel přes mýtinu. Zvrátil hlavu do týla, jak jen to šlo. Z hrdla se mu draly odporné zvuky, které připomínaly zvířecí vytí.
Vzápětí se změnila jeho pokožka. Zbarvila se temně, jako by mu někdo ponořil hlavu do inkoustu.
Plášť se roztrhl. Rohovinové knoflíky odlétaly na zem a zapadly do vysoké trávy.
Začaly růst chlupy. Nejprve malé a měkké, ale vzápětí se změnily v pevnou a pružnou srst.
Také tvář se značně změnila. Nos ustoupil, ale zato se protáhla ústa – prodloužila se a zašpičatěla a změnila se ve vlčí tlamu. Tělo se současně protáhlo. Kalhoty dávno praskly ve švech. Divokými pohyby ze sebe onen tvor shodil boty. Jeho ruce se proměnily v ochlupené pracky, na nichž místo prstů narostly dlouhé zakřivené drápy. I nohy se změnily. Celé tělo teď bylo pokryto hustou hnědočernou srstí.
Proměna ve vlkodlaka byla hotova.