Od poetiky k diskursu
výbor z polské lit. teorie 70.-90. let XX. stol.
Předkládaný svazek obsahující šestnáct studií od dvanácti autorů (E. Balcerzan, E. Czaplejewicz, I. Dąmbská, M. Głowiński, W. Kalaga, E. Kużma, H. Markiewicz, R. Nycz, W. Panas, K. Rosnerová, A. Okopień-Sławińská, J. Sławiński) se snaží zmapovat polskou literární teorii 70.-90. let. Nečiní tak ovšem panoramatickým způsobem, v němž by se pokud možno představila co největší šíře jmen a metodologických směrů či škol, nýbrž - v souladu se záměrem ediční řady, v níž vychází - v nutném „výřezu". Tímto výřezem se stává strukturalismus a sémiotika. V daném období se tyto dva myšlenkové proudy (nebo spíše jeden proud o dvou ramenech) stávají motorem teoretické reflexe, jakož i průsečíkem mnoha podnětů a iniciativ, namnoze velice různorodých. Českému čtenáři může svazek sloužit jako průřez jedním výrazným kontextem, ale daleko více jsou jednotlivé studie cenné tím, jak se zapojují do kontextu světového - do témat a problémů 70.-90. let, takových, jež mají co do činění se samým postavením literární teorie, s jejím poměrem k literatuře, s nesamozřejmostí poetiky (jejím rozrušováním pragmatikou), s hledáním cesty mezi „tvrdou" vědou a „měkkou" hermeneutikou (interpretací).