Kniha smíchu a zapomnění
Americký spisovatel John Updike míní, že „Kniha smíchu a zapomnění je něco víc než povídková kniha, ale určitě ne román“. Kniha je spojena motivy lásky, trapnosti, směšnosti (některé části se opět nesou v duchu Směšných lásek, jejich vyznění je však mnohem vážnější), paměti a zapomnění a problémů vnější i vnitřní emigrace a svobody člověka; opět tu zaznívá velmi osobní tón a v jedné části se sám autor objevuje coby postava. Román je také kritikou poměrů v normalizačním Československu (slavná charakteristika Gustáva Husáka jako „prezidenta zapomnění“ nebo zpěváka Karla Gotta jako „idiota hudby“).