Příběhy soudce Paoa aneb záhada císařského paláce
Prostí lidé touží po majetku a podléhají žádostivosti, dvořané chtějí získat co největší moc - to jsou hlavní pohnutky všech zločinů, které odhaluje a trestá soudce Pao, zastánce trpících a vzor moudrosti a spravedlnosti ve světě prosáklém korupcí, nespravedlností a krutostí. Pod jeho vlivem se i lupiči a rebelové stávají jeho spojenci a bojují s ním proti skutečnému zlu a nepravostem.
Nejstarší zachované příběhy o soudci Paovi se datují do doby, kdy Marco Polo navštívil Čínu, a byly známé především v divadelním zpracování. Soudce Pao, původně historická postava, záhy vstoupil do čínského folklóru, kde se stal ztělesněním nadosobní, nadlidské spravedlnosti; jeho autoritu umocnil i božský zásah při jeho zrození a komunikace s nadpřirozenými silami. Postupně se kolem něho shromáždila skupina statečných mužů, kteří vládli zbraní stejně dobře jako pěstmi, a jejich příhody obohatily detektivní žánr o nový rozměr.
Čtvrt století nadšeně poslouchali obyvatelé města Pekingu vyprávění svého nejoblíbenějšího vypravěče Š' Jü-kchuna (činného v letech 1850 - 1875), který se na příběhy o soudci Paovi a jeho pomocnících specializoval, svérázně je zpracoval a doplnil. Hrůzou jim vstávaly vlasy na hlavě, když slyšeli o příšerných zločinech, zacpávali si uši před kvílením duchů zavražděných, stejně jako před nářkem mučených a popravovaných zločinců, smáli se komickým postavičkám, které jako by přímo vystupovaly z jejich řad, k slzám je dojímal příběh neprávem zavržené císařovny, jejich cit pro čest a spravedlnost uspokojovaly přísné tresty.
Napínavý děj románu obohacují barvy a vůně každodenního čínského života, atmosféra měst i vesnic staré Číny, jejích krčem, klášterů, prostých obydlí i honosných paláců, soudu i vězení a dodávají dílu neopakovatelný kolorit.