Děti půlnoci
Děti půlnoci Děti půlnoci jsou Rushdieho nejlepším románem a jedním z nejdůležitějších děl moderní britské literatury, o čemž ostatně svědčí i fakt, že roku 1993 dostal tzv. Booker of Bookers - ocenění pro nejlepší román za prvních 25 let existence Bookerovy ceny.
Rushdie rozvíjí příběh s prvky magického realismu: soukromé dějiny tří generací jedné rodiny, jejichž životy se prolínají moderní dějiny Indie od roku 1910 až do roku 1976. Vypravěčem je Sálim Sinai, který se stejně jako tisíc dalších dětí narodil 15. srpna 1947, kdy Indie společně s Pákistánem získala nezávislost. Každé z tisíce a jednoho dítěte je nadáno nadpřirozeným darem, všechny pak spojuje Sálimova schopnost telepatie. Čím blíže k půlnoci, tím větší nadání dítě má. Přesně o půlnoci se narodili dva. Sálim a Šiva, dobro a zlo. Salímovými smysly, především jeho zrakem a magicky citlivým čichem, vnímáme indickou realitu, v níž se sváří to nejlepší i nejhorší z obou světů, navzájem od sebe stejně neoddělitelné jako Sálim a Šiva.