Lovcovy zápisky
Lovcovy zápisky jsou cyklem pětadvaceti povídek z ruského venkova v 19. století. Vystupují v nich postavy pracovitých, srdečných a obětavých venkovanů (např. Tatjana Borisovna se svým synovcem, Kasjan, Kalinyč), dozvídáme se o přízemnosti a hrubosti statkářů (např. povídka Šafář) a menšině místní inteligence (např. povídka Okresní lékař). Jednotlivé črty spojuje postava lovce, který je současně i vypravěčem příběhu, a jeho sluhy Jernolaje. Společně se vydávají v různých ročních dobách na lov, při němž zažívají zajímavé příhody. Turgeněv v Lovcových zápiscích poskytl čtenáři obraz ruského venkova, obklopeného krásnou přírodou. Popisuje ale zároveň i zvyky místních obyvatel, jejich zaběhlý život a ruskou zaostalost.