Hřích a strach
Ve 14.století se duševní prožitek pronásledování spojil s mohutným pocitem viny, což zrodilo chorobnou úzkostlivost. Všeobecná úzkost odhalila v nitru každého jedince strach ze sebe sama. Strach z veškerého vnějšího světa začala provázet "hrůza z hříchu" a "utkvělá představa zatracení". Strach zplodil přehnanou pokoru. Církevní kruhy neustálým zdůrazňováním hříchu, konverze a pokání prožitek strachu dále umocňovaly. Křesťanství se stalo náboženstvím úzkosti... Z tohoto ideového východiska Delumeau zkoumá vývoj pocitu hříchu od 13. do 18. století.