Poslední stanice život
Autorka se v knize s časovým odstupem vrací ke svým dětským zážitkům z koncentračních táborů v Terezíně, Osvětimi a Gross-Rosenu. Její próza se zaměřuje na psychologii jedince, snaží se postihnout psychický vývoj dítěte vystaveného diskriminaci a obklopeného násilím. Konfrontuje autentický zážitek fašismu s názory současníků.