Filmové povídky
Výbor zahrnuje sedm filmových povídek-scénářů, které dávají čtenáři možnost projít Bergmanův umělecký vývoj od 50. let až do poloviny let sedmdesátých. Povídky-scénáře k filmům Sedmá pečeť (1956), Lesní jahody (1957), Jako v zrcadle (1961), Hosté večeře Páně (1962), Mlčení (1963), Scény z manželského života (1974) a Hadí vejce (1977) zahrnují nejen nejvýznamnější etapy jeho tvorby v tomto období, ale reflektují i rozmanitost jeho autorského zájmu, který se nevyhýbá jak široce filozoficky koncipovaným dílům, tak příběhům s výrazným introspektivním charakterem.
Termín "filmová povídka" si pro literární podoby svých scénářů zvolil sám Ingmar Bergman. Nakolik to může být pro literární kruhy zavádějící, je pojem "povídka" v zahraničních edicích respektován. Ve skutečnosti ale jde o jakési verze scénářů s rozepsanými dialogy k nimž jsou doplněny také autorovy poznámky týkající se jak bližšího popisu scény, tak i některých postřehů, které při psaní textu autora napadly. Právě tyto režijní vsuvky mají často originální charakter, který přirozeně filmová podoba díla nemusí obsahovat.