Mezi apokalypsou a ...
Mezi literární osobnosti přinejmenším evropského, ne-li světového významu, které literatuře dalo polské 20. století, nepochybně patří také Tadeusz Rózewicz tvůrce, který se vedle jiných už od svého debutu v roce 1947 po svém pokouší o zdánlivě nemožné, totiž o poezii po Osvětimi. Tvoří tedy od samého počátku s oním vědomím, které jeho generaci dala zkušenost druhé světové války, s vědomím nemožnosti psát jako předtím, a přece s nepřekonatelnou potřebou vydat svědectví. Jeho nahé verše, jak je označovala kritika, vznikají ze slov kladených na sebe jako očištěné cihly či kamení trosek a přemáháním vlastní i cizí osamělosti skládají obraz toho, co musí být zachráněno. Bohatě dokumentovaný svazek představí život a rozsáhlé dílo tohoto světoznámého korunního svědka 20. století v působivé zkratce.