Tragický bál
Pavlína ze Schwarzenbergu, manželka zakladatele schwarzenberské primogenitury knížete Josefa a švagrová slavného maršálka, žije v povědomí veřejnosti jako tragická oběť požáru na rakouském vyslanectví v Paříži v červenci 1810. Tato událost, závažná diplomatická zápletka složitě budovaných rakousko-francouzských vztahů, umožnila kněžně ze Schwarzenbergu život po životě. Zemře-li náhle matka devíti dětí, je to vždy tragédie, je-li tato matka známou osobností, stává se taková tragédie majetkem veřejnosti. A tak prvním posmrtným obrazem Pavlíny byl obraz statečné a obětavé matky, která položila život při záchraně vlastního dítěte. Pavlína byla však nejen svým skonem, ale především životem výjimečnou ženou nejen svým malířským talentem, darem obratné písemné komunikace, ale především tím, že jako jedna z prvních urozených žen přijala za svůj model rousseauovské matky. Přitom dostála všem požadavkům reprezentace rodu, společenského života, filantropie, udržovala rozsáhlou korespondenci s mocnými tehdejšího světa,např. s knížetem Metternichem, přátelila se s paní de Staël apod. Prostřednictvím jejího příběhu tak nahlížíme i do každodenního života ženy z nejvyšší šlechtické společnosti.